Slovenčina–čeština

Charakteristika slovenčina–čeština

Slovenčina a čeština patria do západoslovanskej jazykovej skupiny a navzájom sa ovplyvňujú. Je však potrebné dbať na to, aby do spisovnej slovenčiny neprenikali neologizmy z češtiny.

Základné rozdiely medzi slovenčinou a češtinou:

• Čeština má osobitné hlásky a písmená:
  • ř (moře, kořen, třeba)
  • ou (soud, jsou, berou)
  • ů (můj, původně, důkaz)
  • ě (děti, země, rozkvět, běží)
• V češtine sa tieto hlásky nevyskytujú:
  • ä (v češtine ě, a) – pět, maso, pata
  • ia (v češtine á/í) – žáčka, ulicím
  • ie (v češtine é/í) – mléko, pírko, vím, stín
  • iu (v češtine í) – cizí, paní, televizi
  • ô (v češtine ů/o) – můj, různý, osmý
  • ľ (v češtine l) – spisovatel, král, libovolný
  • ĺ (v češtine lou) – sloup, tlouci
  • ŕ (v češtine r) – vrba, mrtvola, vrtat
  • dz (v češtine z) – házet, mez, sázet
  • dž (v češtine z) – hází, sází
• skupina aj je v češtine ej – vejce, dej, přej
• striedanie spoluhlások je v češtine častejšie (mnoho – mnozí, noha – na noze, ruka – ruce, macecha – macešin)
• v češtine neplatí rytmický zákon (dávám, mládí)

Tvaroslovie a skladba:

• v češtine sa používa vokatív (pane profesore, Evo)
• častejšie sú dvojtvary (mužovi/ muži, panu učiteli)
• v akuzatíve a inštrumentáli mn. č. pod. m. sú tvary: hrdiny, hrochy
• Prídavné mená majú aj menný tvar v prísudku (je nemocen)
• Slovesá majú dvojtvary (píšu/ píši, vážou/ váží)
• Čeština viac využíva príčastia trpné nedokonavých slovies (noviny jsou čteny)
• v súvetiach má čeština niektoré odlišné spojky (jenž, zda, jestli, nýbrž)

Slovná zásoba:

• niektoré české slová sú odlišné od slovenčiny (teď, pohádka, vesnice, dudák, havíř, židle, nemoc, želva)
• niektoré české slová majú v slovenskom nárečí iný význam (sklep, kmín, statek, kapusta)
• niektoré cudzie slová majú v češtine iný rod alebo iný prepis (varianta/ variant, téze/ téza, foném/ fonéma, tá Paříž/ ten Paríž)